Muzeum Oderska

Stálá expozice Proměny oderského děkanátu představuje návštěvníkům sbírky dochované ve fondech římskokatolických farností v minulosti sdružených v oderském děkanátu. Předměty určené pro bohoslužebné, reprezentační a vzdělávací potřeby kléru i prostých věřících jsou významnými doklady uměleckých i uměleckořemeslných zakázek v této části moravskoslezského pomezí. Obrazy, sochy, staré tisky, liturgické nádoby, liturgická roucha a procesionalia dokumentují majetkové zázemí jednotlivých farností, vzdělanostní úroveň kléru, ale rovněž kvalitu a intenzitu náboženského života v regionu.

Centrum děkanátu přesídlilo do poddanského hornoslezského města Oder v době, kdy barokní zbožnost dosahovala jednoho ze svých vrcholů. Stalo se tak po smrti oderského faráře Johanna Valentina Breunera v srpnu roku 1731, kdy kardinál a olomoucký biskup Wolfgang Hannibal Schrattenbach nejenže obsadil zdejší uprázdněné farní beneficium, ale současně zde přenesl sídlo děkanátu. Církevní mapa se v této části moravskoslezského pomezí proměnila a do dějin olomoucké diecéze vstoupil nový církevně správní útvar. Oderský děkanát se rozkládal v oblasti mezi Potštátem a Fulnekem téměř 250 let. Geografický i časový rozměr existence území zahrnujícího několik farností a kurácií tvoří v kontextu tohoto regionu jeden z nejzajímavějších mezníků jeho vývoje.

Kolekce liturgických předmětů a uměleckých děl, prezentovaná v expozici, pochází ze 17. až 1. poloviny 20. století. Dokládá, že postupná proměna formy se nedotkla původního účelu spočívajícího v potřebě reprezentace, komunikace, vzdělávání i oslavy.

Prostorově komorní expozice z roku 2021 se dvěma pět set let starými plastikami poukazuje nejen na existenci dvou uměleckohistoricky velice cenných děl, ale také na šíři aspektů kultu sv. Anny a na jeho rozšíření v prvních desetiletích 16. století na území českého Slezska. Anenská tradice dosáhla vrcholu v 15. a 16. století, kdy papež Sixtus IV. přijal Annu roku 1481 do římského kalendáře a jeden z jeho pozdějších nástupců Řehoř XIII. ustanovil její slavnost v roce 1584 na 26. července.

Ve Slezsku patřilo vyobrazení sv. Anny Samotřetí (tzn. s Pannou Marií a Ježíšem Kristem) mezi oblíbené ikonografické typy. Na počátku 16. století se v umění stupňuje měšťanský ráz, který nahrazoval dřívější hieratický přístup k pojetí náboženských scén. Ve větší míře jsou zobrazované náměty svázané se současným životem, atmosféru majestátnosti nahrazují scény připomínající spíše rodinná shromáždění.

Sv. Anna se stala patronkou matek, manželství, šťastného porodu, ale také horníků, mlýnů, truhlářů, tkalců, krejčích, převozníků či rytířů. Rovněž byla nesmírně oblíbenou patronkou v oblastech s bohatými nalezišti rud. A právě zde je pojítko obou vystavených plastik sv. Anny Samotřetí. Vertikálně ztvárněná sv. Anna pochází z oderského farního kostela sv. Bartoloměje, drobnější socha sedící světice z Bukovce u Jablunkova. Obě sochy byly vytvořeny okolo roku 1520, oderská plastika nepochybně ve Slezsku, sv. Anna Samotřetí z Bukovce představuje import z dílny Leonharda Astla v Salcbursku. Bukovecká plastika byla Muzeu Oderska zapůjčena z Národní galerie v Praze.

Nová expozice v přízemní zrekonstruované chodbě plní jednu ze základních funkcí Muzea Oderska – posilovat historické povědomí o minulosti Oder a jeho nejbližším okolí. Je tvořena předměty zapůjčenými ze sbírek Muzea Oderska, Slezského zemského muzea, Národního památkového ústavu, ú. o. p., v Ostravě a Historicko-vlastivědného spolku v Odrách. V pěti vitrínách převažují archeologické nálezy z období od pravěku po 18. století.

Pravěké přesleny, hliněná lžička, konvolut bronzových předmětů z Mankovic, archeologické nálezy z Milíkova a Vyhnanova, středověká keramika z historického jádra Oder, středověké a renesanční kachle, renesanční antifonář, dobová maketa pohřební knihy z 18. století, barokní prsteny či dřevěná plastika sv. Floriána dokládají společenské, sociální, hospodářské, kulturní, správní a další proměny oblasti v jednotlivých vývojových epochách. V pěti vitrínách jsou přehledně prezentovány změny v osídlení původně zalesněné oderské kotliny, způsob života obyčejných lidí i snahy o reprezentaci majetnějších vrstev. Založení města v závěru 13. století v rámci tzv. velké německé kolonizace, existence oderského hradu, později zámku jakožto hospodářsko-správního sídla oblasti či oderského děkanátu jako církevně-správního útvaru se sídlem v Odrách jsou jen některé z klíčových momentů v proudu dějinných událostí, přiblížené autentickými reáliemi novou expozicí.

Většina v expozici prezentovaných originálních předmětů z veřejných sbírek je veřejnosti vystavena vůbec poprvé.