ngimg0

logo

VÝSTAVY

Andere Seite Studio — LES

20.1.201430.4.2014

lesVýstava proběhne v rámci rozsáhlejšího cyklu
OBSTWALD. CESTA HRABĚTICKÝM LESEM

ANDERE SEITE STUDIO
RADEK & ZDENĚK KVĚTOŇ

ANDERE SEITE STUDIO tvoří dvojice litoměřických tvůrců Radka a Zdeňka Květoňových, narozených v roce 1974. Na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem v ateliéru multimédií a na Fakultě múzických umění v Praze v ateliéru plenérové fotografie získali ve stejném roce 2006 a titul MgA. Během studií strávil Radek semestr na LAMKI Institutu ve Finském Lahti, a oba se účastnili mnoha workshopů u nás a na Slovensku. V současné době vedou sdružení výtvarníků ASSociace a pracují na poli volného umění ve sdružení ASS. Les a krajina jsou stěžejními tématy v tvorbě Andere Seite Studia.

Andere Seite Studio je multimediálně zaměřená tvůrčí dvojice rozpínající své umění na širém poli médií od volné fotografické tvorby přes experimentální video, kresbu a grafiku, až po murální malbu a grafický design. Jméno si dali podle jediného románu Alfréda Kubina, litoměřického rodáka, kterému takto vyjadřují úctu skrze svou tvorbu.

 

Dílo „Les“ Andere Seite Studia patří k novějším proudům fotografie. Autoři kombinují různé úhly pohledu a soustřeďují se na proces editace percepce a média fotografie vůbec. Nejde jen o lesní krajinu samotnou, ale také o způsob jejího čtení, o interpretaci a vciťování se do ní. Práce nazvaná jednoduše Les byla původně uspořádána jako ilustrační obrazová kapitola sborníku Kauza Les, vydaného Univerzitou Palackého v Olomouci. Nyní mírně obohacena a přeeditována otevírá výstavní projekt uspořádaný Muzeem Oderska Obstwald. Cesta Hrabětickým lesem. Jak v glose na přebalu shrnují editoři publikace „Obrazová „kapitola“ se pak rozpíná od environmentu „superlesa“ deštného pralesa po mikrosféru detailů a ilustruje tak mimo jiné obecný proces estetické recepce vůbec.“

 

 

Nikdo mimo nás

3.9.20137.1.2014

nikdo mimo nasCechovní kultura a řemeslná výroba v Odrách mezi středověkem a modernou.

Hlavními aktéry výstavy jsou zdejší cechy, bývalá společenství oderských řemeslníků, která v období od pozdního středověku do poloviny 19. století výrazně ovlivňovala řemeslnou výrobu a současně zasahovala do sociálních vztahů či společenského nebo politického života malého poddanského města na jihu Slezska. Výstava „Nikdo mimo nás. Cechovní kultura a řemeslná výroba v Odrách mezi středověkem a modernou“ tak neotevírá bránu do světa dobových technologií a ztracených řemesel, ale mnohem spíše zve k návštěvě komunit, které byly minimálně od druhé poloviny 15. století stavebními kameny měšťanské kultury a výraznými tvůrci městského politického života. A zde směřují i otázky, které jsme prostřednictvím archivních pramenů kladli dnes již dávno zesnulým průvodcům z řad oderských pekařů, řezníků či ševců. Co vlastně znamenalo členství v cechu pro oderské měšťany a jak se od sebe jednotlivé korporace odlišovaly? Jak pomáhala cechovní společenství svým členům v krizových životních situacích? Mohli u těchto převážně na profesním principu orientovaných řemeslnických společenství hledat oporu v těžkých životních zkouškách? Mohli počítat s podporou při neštěstích, která postihla je, jejich blízké, rodinné příslušníky či vlastní podnikání? Pokud na výše uvedené otázky odpovíme kladně, bude nás samozřejmě zajímat míra a intenzita oněch kulturních, sociálních, náboženských a charitativních aktivit řemeslnických cechů a jejich proměny v prostředí oderské městské obce v období mezi středověkem a modernou.

Vstup do některé z řemeslnických či náboženských pospolitostí byl již od pozdního středověku pro nejednoho obyvatele města zcela samozřejmou volbou a mnozí z měšťanů si bez života v konkrétním společenství nedokázali představit svou každodenní existenci v urbanizovaném a mnohdy anonymním městském prostředí. Řemeslnická korporace nabízela měšťanovi nejen jednu z mnoha možných identit, ale rovněž zcela přirozené začlenění do mnohovrstevnaté struktury městské komunity. Vzhledem k jejich profesní orientaci jsme zvyklí vnímat cechovní sdružení jako řemeslnické korporace převážně hospodářské povahy, které vznikaly v prostředí středověkých a raně novověkých měst s cílem hájit výrobní zájmy jejich členů. Ale již letmé nahlédnutí do dochovaných oderských cechovních listin, knih či aktového materiálu odhaluje mnohem širší rozměry cechovní existence ovlivňující soukromý i profesní život zdejších řemeslníků. Nejstarší dochované cechovní předpisy oderských kožešníků, ševců či řezníků neuzavírají tyto muže řemesla pouze do prostoru mezi dílnu a blízké tržiště. Statuta se neomezují jen na kontrolu řemeslné výroby, zajištění odbytu nebo péči o jakost vyráběného zboží. Texty z poloviny 16. století hovoří o podpoře chudších členů cechu v době krize, zaopatření vdov nebo sirotků, mešních fundacích, stavbě oltářů, procesích, financování liturgického provozu či vyprovázení zesnulých spolubratrů z domu smutku na místo posledního odpočinku. Osudy jednotlivých oderských řemeslníků dokazují, že v rozmezí od 16. do počátku 19. století byl jejich soukromý rodinný život pevně propojen s existencí mnohem širšího cechovního společenství a řada klíčových rozhodnutí byla motivována kolektivní identitou konkrétní řemeslnické pospolitosti.

 

SILESIA PICTA

6.5.201329.6.2013

silesia pictaVeduty slezských měst a staré mapy Slezska — Panoramy miast śląskich i mapy Śląska

Autorem výstavy Silesia Picta jsou Vědecká knihovna v Olomouci a Wojewódzka Biblioteka Publiczna w Opolu. Projekt zahrnuje celkem 72 map a vedut znázorňujících krajinu historického Slezska v době od středověku do poloviny 19. století.

Veřejnost má možnost shlédnout jediněčný výbor slezské kartografie dokumentující proměny této historické země České koruny od počátku 16. století až do geopolitických proměn během pruské expanze v polovině 18. století. Výstava tedy nenabízí pohled pouze na krajinu tzv. Rakouského Slezska, ale mapuje celkovou územní situaci všech slezských knížectví.

Za zvláštní pozornost stojí soubor kompletní soubor vedut Scenographia Silesiae slezského vedutisty Friedricha Bernharda Wernera, který na celkem 11 tabulích ztvárnil hlavní města a centra jednotlivých slezských knížectví.

 

Mapy zapomenutých míst

17.1.201330.4.2013

mapy zapomenutych mistOdry na stavebních plánech 18671918 

V podzimních dnech roku 1865 kreslil oderský stavitel Franz Wanke stavební plány pro zdejšího pekaře Johanna Peikerta. Nový patrový dům postavený na zahradní parcele uzavřel v této části uliční čáru pozvolna se rozrůstající Nádražní třídy procházející měnícím se opavským předměstím a ústící při bývalém zájezdním hostinci do oderského náměstí. Fotografie obytného domu z první poloviny 20. Století dokumentují jeho vzhled a drobné architektonické proměny, ale pramálo vypovídají o jeho vnitřním uspořádání, uživatelských možnostech a konkrétním či možném využití. Demolice objektu vyloučila další možnosti přímého poznání. Vlastní prohlídka obytného domu i krámu jednoho z oderských pekařů už nebude nikdy možná. Neodvolatelně budou mizet i ti, kteří si dojmy z návštěvy domu číslo 380 na Nádražní ulici uchovali ve své paměti, a patrová budova se bude v očích nadcházejících generací proměňovat v dobovou kulisu bez obsahu. Plán stavitele Franze Wankeho z roku 1865 je poslední vstupenkou do tohoto zapomenutého a zmizelého prostoru.

Stavební plány z druhé poloviny 19. století představují společně s písemnou dokumentací jeden z možných průvodců ztraceným světem. Otevírají nám pohled na Odry na sklonku umírajícího věku. Odry před velkou válkou.

 

Strana 3 z 4

« Začátek < Předchozí 1 2 3 4 Další > Konec »
ngimg0