ngimg0

logo

VIRTUÁLNÍ KNIHOVNA

virtualni knihovna 01Na stránkách Muzea Oderska budeme zájemcům postupně zpřístupňovat digitalizované dokumenty ze sbírky starých tisků a knih. V rámci virtuální knihovny si budete moci prohlédnout knižní sbírku z původní oderské farní knihovny a duplikáty teologické literatury převážně z 19. století získané z bývalé knihovny biskupského alumnátu v Brně. Sknižní fond zpřístupňovaný prostřednictvím virtuální knihovny navazuje na stálou expozici Proměny oderského děkanátu.

Sbírka starých tisků a rukopisů dochovaná na oderské faře náleží svým rozsahem, časovým rozpětím i tematickou šíří mezi typické zástupce knižních sbírek vyskytujících na sklonku 18. století ve farnostech olomoucké arcidiecéze. V rámci knihovny jsou soustředěny jak liturgické knihy nezbytné k celebrování mší a církevních obřadů v rámci římskokatolického ritu, tak současně literatura obvykle sloužící k osobnímu vzdělávání či pastorační přípravě kněze. Původní kostelní inventáře zmiňují obvykle sakristie, kde se ukládaly misály a diecézní agendy, nebo kruchty vybavené kancionály sloužící hudebnímu doprovodu liturgie. Posledním obvykle zmiňovaným prostorem pro uskladnění knih mohla být i budova fary soustřeďující bible, breviáře, kazatelské příručky nebo teologické spisy různého zaměření (pastorální, morální, dogmatická).

virtualni knihovna 02Kromě vlastnických přípisků na přídeštích knih lze mezi další prameny k historii knižního fondu počítat rovněž záznamy v děkanských matrikách z druhé poloviny 18. století. V děkanské matrice z roku 1761 zaznamenal farář a děkan František Walter tři misály, tři diecézní agendy a s největší pravděpodobností tři sbírky kázání ostravského rodáka a populárního barokního kazatele Valentina Jestřábského (Jestrzabsky 3). Pouze kusé zmínky o knihách se dochovaly v nejstarší knize kostelních účtů (17691828), ale objevují se zde pouze zmínky o opravě kování nebo vazeb pro misály. Záznamy o nákupu knih se zde nevyskytují. První explicitní zmínka o existenci farní knihovny pochází z počátku 19. století. V inventáři fary z roku 1804 se dochoval až příliš stručný záznam potvrzující umístění farní bibliotéky ve farní budově, což je značný nepoměr vzhledem k detailnímu popisu farního archivu.

Významným pramenem k rekonstrukci knižního fondu je katalog farní knihovny z 23. srpna 1832. Farář Antonín Beinhauer zaznamenal v tomto seznamu celkem 98 svazků převážně z oblasti teologie, liturgiky, homiletiky, náboženských dějin a kanonického práva. Při porovnání s dnešním stavem farní knihovny čítající celkem 200 knih vydaných před rokem 1800 je zřejmé, že základ knižního fondu byl položen již koncem 18. století. Mezi nejstarší tisky jsou zde zařazeny vydání teologické sumy Tomáše Akvinského (1586) a Knihy sentencí Dunse Scota (1640), což se však neshoduje s reálným stavem dochovaného knižního fondu zahrnujícího nejen tisky z 16. století, ale rovněž jeden prvotisk (Robert Caraccioli: Sermones de laudibus Sanctorum, Basilej 1490).

 
ngimg0