ngimg0

logo

STÁLÁ EXPOZICE

Proměny oderského děkanátu

Umělecké řemeslo a sakrální umění ve farnostech Oderského děkanátu v 18.–20. století. 


zamecka kaple andelHledá ztracenou duchovní tvář regionu a obrací se k sakrálnímu umění či uměleckému řemeslu zdejších farností. Ve výtvarném konceptu Zbyňka Baladrána, současného umělce a finalisty Ceny Jindřicha Chaloupeckého, znovu ožívá mrtvý jazyk a sbírky po desetiletích strávených ve farních depozitářích opět promlouvají. Ztracený prostor restaurován na několika metrech čtverečních vybízí k zamyšlení, spočinutí či hledání souvislostí. Zveme Vás do duchovní krajiny minulosti, v níž bylo sakrální a profánní propojeno mnohem pevnějšími vlákny, vzájemně se prolínalo, doplňovalo a obvykle bylo součástí jedné skutečnosti.

Oderský děkanát se v období mezi vrcholným barokem a první polovinou 20. století rozkládal na rozlehlém území mezi Potštátem a Fulnekem. Extenzívnost jeho existence je vyjádřitelná v čase i prostoru. Životy desítek generací na panstvích Odry, Potštát, Spálov a Fulnek. Tisíce bezejmenných osudů a duchovních zápasů na rozhraní věků, v době mezi barokem a osvícenstvím. Stovky životních cest v dlouhém 19. věku a moře bezejmenných příběhů v první polovině 20. století.

Po smrti oderského faráře Johanna Valentina Breunera v srpnu roku 1731 kardinál a olomoucký biskup Wolfgang Hannibal Schrattenbach ihned obsadil uprázdněné farní beneficium a současně přenesl do tohoto poddanského hornoslezského města sídlo děkanátu. Církevní mapa se v této části moravskoslezského pomezí proměnila a do dějin olomoucké diecéze vstoupil nový církevně správní útvar. Oderský děkanát se rozkládal v oblasti mezi Potštátem a Fulnekem téměř 250 let. Od zapadlých vesnických farností s napůl shnilými dřevěnými kostely až po bohaté prostředí fulnecké kanonie představoval oderský děkanát v době svého vzniku společensky i nábožensky členité území. Chórové modlitby hodinek v kolegiátním chrámu augustiniánů, katecheze, kázání a misionářská činnost sousedních kapucínů zde existovaly společně s běžnou pastorací v řadě farních kostelů, doplňovanou zástupy poutníků mířících k místním mariánským obrazům. Dobrotivá vzhlédnutí a zázračná uzdravení byla pro mnohé barokní věřící neodolatelným lákadlem a v oderském děkanátu mohli naleznout hned několik útočišť.


mariasteinCentrum děkanátu přesídlilo do Oder v době, kdy barokní zbožnost dosáhla jednoho ze svých vrcholů — krajina byla protkána poutními stezkami, veřejná prostranství a ulice města křižovala procesí za procesím, měšťané, sedláci i řemeslníci vstupovali po desítkách do náboženských bratrstev. Sakrální prostor byl i nadále dominantním místem pro realizaci uměleckých a uměleckořemeslných zakázek. Od druhé poloviny 18. století se však potridentská zbožnost a výrazové prostředky barokní církve dostávaly do stále častějších a prudších střetů s osvícenskými myšlenkami, které se klonily k niterné zbožnosti bez okázalého výrazu. Kvalitativní proměna religiozity a náboženského života se nevyhnula ani farnostem spravovaným oderským děkanem. Rušení náboženských bratrstev a svátků, omezování poutí, procesí a reforma liturgie ruku v ruce se strohostí architektonického výrazu připravovaly vstup do nového období. Farnosti oderského děkanátu se ocitly na prahu „dlouhého” 19. století.

Expozice představuje sbírky dochované ve fondech římskokatolických farností v minulosti sdružených v oderském děkanátu. Předměty určené pro bohoslužebné, reprezentační a vzdělávací potřeby kléru i prostých věřících jsou významnými doklady uměleckých i uměleckořemeslných zakázek v této části moravskoslezského pomezí. Obrazy, sochy, paramenta, ornáty, liturgické náčiní, procesní korouhve a staré tisky dokumentují majetkové zázemí jednotlivých farností, vzdělanostní úroveň kléru, ale rovněž kvalitu a intenzitu náboženského života v regionu. I přes značný posun, k němuž došlo v průběhu 18. — 19. století v estetickém vnímání a uměleckořemeslném zpracování jednotlivých předmětů, zůstaly neodmyslitelnou součástí každodenního života církve. Postupná proměna formy se nedotkla původního účelu spočívajícího v potřebě reprezentace, komunikace, vzdělávání a oslavy.

 
ngimg0