ngimg0

logo

Napsal Martin Černý Kategorie: kaple sv. rodiny
Zveřejněno 11. leden 2018 Zobrazeno: 602
Vytisknout

Hřbitovní kaple sv. Rodiny v Odrách a její obnova

Výstavba hřbitovní kaple sv. Rodiny v Odrách souvisela s potřebou vzniku sakrálního objektu v těsné blízkosti tzv. „nového“, předměstského hřbitova. Původní hřbitov se v rámci institucionálního města, založeného patrně v závěru 13. století, nacházel v jeho jihovýchodní části uvnitř hradeb v bezprostřední blízkosti farního kostela sv. Bartoloměje, o němž je první písemná zmínka z roku 1373. Jelikož případnému rozšiřování hřbitova bránil průběh městského opevnění a město se rozrůstalo o nově vzniklá předměstí (Horní/Opavské předměstí, Dolní předměstí), byl v roce 1570 při Horním předměstí nedaleko Dlouhého (později Jánského) mostu z roku 1470 zřízen „nový“ hřbitov. Oba hřbitovy funkčně koexistovaly až do roku 1785, kdy z nařízení císaře Josefa II. bylo zakázáno pohřbívání uvnitř městských hradeb a pohřebiště okolo farního kostela bylo zrušeno. Až do roku 1717 se při osadě Neumark uvádí kostelík sv. Jana Křtitele z doby před rokem 1672, okolo něhož byl rovněž hřbitov, přeměněný poté na farskou zahradu.

 

IMG 9554

 

Nejstarší zmínka o „novém“ pohřebišti na Horním předměstí pochází z roku 1588 v souvislosti s pozemkem Balzera Hantka, nacházejícím se v jeho sousedství, sloužícím jako zahrada. Od roku 1593 patřil pozemek měšťanské rodině Bromowských, nejprve městskému písaři a učiteli Georgu Bromowskému, poté patrně jeho vnukovi Hansi Bromowskému, který svého času působil jako purkmistr a císařský výběrčí mýta a jeho manželce Anně. Její závěť obsahuje informaci, že po smrti Hanse Bromowského připadne pozemek buď oderské farnosti, nebo – v případě jeho užívání některým z potomků – bude za něj placen farnímu úřadu nájem, jenž stanovila městská rada částkou 75 tolarů slezských. Pozemek po smrti Hanse Brumowského užívala jeho sestra Marina se svým choťem Wenzelem Pferdem mladším za roční nájem 4 groše 6 haléřů. Dle kupní smlouvy z 4. května 1658 se již v této době uvažovalo o tom, že by na jeho místě mohl vzniknout sakrální objekt v podobě kostelíku či kaple. Pokud by se tak stalo, Wenzelovi Pferdovi mladšímu by byly vráceny peníze za koupi pozemku (téměř 100 slezských tolarů), aby bylo místo přenecháno pro tyto účely.

IMG 9556

Šest let poté, co došlo v roce 1712 k rozšíření předměstského hřbitova, žádal oderský farář Jindřich Alois Prokop olomouckou biskupskou konzistoř o povolení ke stavbě kostelíku, jenž by byl včleněn do zmíněného hřbitova. Žádost byla odůvodněna přáním farníků i zajištěním finančních a materiálních prostředků k výstavbě z jejich darů. Na dopis z počátku září reagovala biskupská konzistoř záhy, dne 5. září 1718 povolila stavbu a položení jejího základního kamene. Již za rok, 14. září 1719, byla stavba vysvěcena, což svědčí o rychlosti stavebních prací, jež netrvaly ani rok. Přispěly k tomu i rozměry plánované budovy (délka 18 m, šířka 10 m) a její plochostropé ukončení, o němž jsme písemně informováni již z nejstaršího popisu stavby v děkanské matricez roku 1764.

IMG 9566

Hřbitovní kostelík byl zasvěcen členům svaté Rodiny, Ježíši Kristu, Panně Marii a Josefu, jež byli v souvislosti s patrociniem uváděni až do počátku 20. století jednotlivě. Stavba měla přibližnou orientaci, tzn. na východě závěr a na západě vstupní průčelí, obrácené k dobešovské cestě. K obdélné lodi s dřevěnou kruchtou s předprsní na západě se pojil trojboce ukončený závěr a naevangelijní (severní) straně sakristie kosoúhelníkového půdorysu, přiléhající k presbytáři. Hlavní architektonický důraz byl kladen na průčelí, jež bylo řešeno v intencích raného baroka. V jeho středu se nacházel dvoukřídlý vstup, zdůrazněný rozeklaným segmentovým frontonem s čučkem na postamentu v jeho středu. Vstupní fasádu pod průběžnou profilovanou korunní římsou členila ještě dvojice oken s půlkruhovým ukončením a jednoduchou šambránou. Trojosé členění podtrhovalo také řešení dvouetážového štítu s postranními volutovými křídly. V ose štítu se mezi dvěma pilastry nacházelo pravoúhlé, šambránou orámované okno, nad pilastry byl vynesen trojúhelníkový fronton se štukovým kruhovým větracím terčem ve středové ose. Na bočních fasádách se uplatňovala vždy dvojice oken s půlkruhovými záklenky, paprsčitě členěnými profilovanými lištami, s barevnými skly. Z hřebene sedlové střechy, původně pokryté šindelem, čněla od doby výstavby sanktusní vížka osmibokého půdorysu s lucernou, cibulovou bání, hrotnicí,makovicí a korouhví. Sakristii, krytou valbovou střechou, osvětlovala malá pravoúhlá okna osazená do hluboké špalety, chráněná předsazenou provlékanou kovovou mříží. Interiér sakrální stavby byl scelen podbíjeným záklopovým stropem o stejné výšce v presbytáři i lodi, zakrývající ramenátovou konstrukci krovu. Jednotně byla řešena i podlaha z velkoformátové břidlice. Na stropě vznikla v celém prostoru malba, tvořená složkou figurální i ornamentální. Přestože figurální scény byly orámovány tvarem korespondujícím s půdorysem presbytáře a lodi, tvořily vzájemně propojený celek. Nad presbytářem byly na oblacích vyobrazeny monumentální figury Boha Otce a Ježíše Krista obklopené andělskými hlavami, vynořujícími se ze zářivého pozadí. Obě postavy jsou obdařeny atributy (trojúhelníkový nimbus Boha Otce, držícího žezlo nad zeměkoulí, červený šat a veliký kříž Ježíše Krista s kruhovým nimbem) a drží společně zlatou korunu, jež je určena Panně Marii, kterou ve scéně Nanebevzetí vynášejí andělé na oblaka k ceremonii Korunování. Panna Marie je vymalována příznačně v prostoru nad lodí v modro-bílém šatu v gestu adorace a její nimbus zdobí hvězdy. Mezi oběma scénami se kromě ornamentálních pásů objevuje medailon s holubicí Ducha svatého. Ornamentální výzdobu tvoří akantové rozviliny, girlandy a v rozích v prostoru nad kruchtou také mušle, jež mohly odkazovat k neposkvrněnému početí Panny Marie. Malba vysoké umělecké kvality, na níž je znát zkušenost s monumentální nástěnnou malbou, byla vytvořena technikou seccoklihovou barvou přímo na dřevo bez podkladní vrstvy. Jejího autora z pramenných materiálů neznáme, v budoucnu snad bude možné vyvodit závěry z podrobné uměleckohistorické analýzy pomocí komparací s autorsky určenými malbami, vykazujícími podobný malířský rukopis.

IMG 9582

Z interiérového vybavení se v děkanské matrice z roku 1764 píše o hlavním oltáři, zasvěceném původně Ježíši Kristu, Panně Marii a Josefovi, bočním oltáři sv. Floriána, situovaném na epištolní straně lodi, kazatelně přístupné zvenku na téže straně lodi a varhanním pozitivu, zapůjčeném z farního kostela. Z dalšího vybavení uvádí zpráva dva menší zvony, o celkové váze 130 liber. Ve výčtu scházel druhý boční oltář, zřízený v roce 1735, jenž byl zasvěcen sv. Petrovi. Podoba obou bočních oltářů nebyla až do nedávné rekonstrukce známa. Oltáře byly tvořeny iluzivní nástěnnou malbou, doplněnou snad závěsným obrazem a mensou. Byly situovány naproti sobě přibližně uprostřed lodi a jejich základní tvar byl shodný. Malované sloupy s hlavicemi vynášely oltářní nástavec barokně zvlněných tvarů, tvořený akantovými rozvilinami. V něm se v kartuši nacházela drobnopisná malba světce, kterému byl oltář zasvěcen. Sv. Florián je zachycen ve vojenské zbroji, jak hasí plameny, sv. Petr jako vousatá mužská postava s rukou na prsou (atributy se vzhledem k torzálnímu dochování malby nedochovaly).

IMG 9600

Jak již bylo zmíněno, v sanktusníku visely dva zvony. Větší, vážící asi 80 liber, zdobil nápis „Jesus, Maria, Joseph“, menší, padesátilibrový, měl dedikaci „S. Floriano Patrono incendiorum“.

Nejstarší adaptace a opravy kaple lze datovat do poslední čtvrtiny 18. století. V roce 1777 dochází k změně patrocinia bočního oltáře sv. Floriána, jenž je nově uváděn jako oltář sv. Jana Křtitele, ačkoliv malovaný nástavec s postavou světce zůstal zachován. V roce 1785 poničila vichřice vstupní dveře, které byly nahrazeny novými. V roce 1803 došlo k opravě krovu se sanktusní vížkou, která mohla být vzhledem k poměrně vysokým výdajům (takřka 100 rýnských zlatých) postavena nově.

IMG 9602

Pro podobu interiéru byla na více než 150 let nejzásadnější oprava z roku 1862, kdy došlo k podbití malovaného trámového stropu rákosem s vápennou omítkou a fabionem po obvodu. Ještě v roce 1859 přitom Řehoř Wolný ve svém díle „Kirchliche Topographie von Mähren. Olmützer Diözese III“ doložil existenci „pomalovaného prkenného stropu“, o jehož stavu se však nezmiňuje. Důvodem jeho překrytí, resp. požadovaného, ale neprovedeného odstranění, byla nepochybně jeho zchátralost, jež se musela týkat také na sucho provedených, zaprášených maleb. Způsob zachycení rákosového stropu pomocí drátků a kovaných hřebů, přibitých přímo do trámové konstrukce, svědčí o utilitárním motivu této adaptace, nikoliv o snaze uchovat malbu, na níž se v průběhu času zapomnělo.

IMG 9606

K dalším úpravám hřbitovní kaple došlo v roce 1885 a 1886. Nejprve došlo k potřebným opravám šindelové střechy a sanktusníku, poté k pořízení nového klasicistního varhanního pozitivu o třech rejstřících od oderského varhanáře A. Herzmanského, jenž nahradil pozitiv zapůjčený z farního kostela.

Pomineme-li opravu fasády v roce 1973, byla na dlouhý čas zásadní rekonstrukce kaple z roku 1985, spojená se zřízením smuteční síně. Ačkoliv rekonstrukce na několik desetiletí technicky zajistila stav objektu, jeho památkové hodnoty mnohdy devalvovala nevhodnými úpravami či materiály. Exteriérovou podobu změnila nahrazením šindelové krytiny falcovaným měděným plechem, jenž nevyžadoval takřka žádnou údržbu. Proměnil se také interiér, v němž byl kromě zaoblené stěny v presbytáři vytvořen památkově zcela nevhodný lakovaný laťkový obklad kůru a stropu sakristie.

IMG 9608

V roce 1997 vypracovali pracovníci Památkového ústavu v Ostravě stavebně historický průzkum hřbitovní kaple sv. Rodiny v Odrách, v němž byly stanoveny také rámcové pokyny pro rekonstrukci objektu. Tento elaborát, vzniklý na základě analýzy archivních pramenů s přihlédnutím k literatuře a vlastní stavbě, sice zmiňoval dřívější existenci malovaného prkenného stropu, považoval jej však za stržený a nahrazený roku 1862 za nový. V této souvislosti je nutno podotknout, že průzkum byl vzhledem k nepřerušenému pietnímu využití objektu založen na nedestruktivních metodách, což se týkalo také průzkumu omítek, malt či zdiva. V roce 2000 byl proražen pravoúhlý vstup mezi dvojicí oken na severní straně, čímž sice došlo k funkčnímu napojení objektu s hřbitovem, z hlediska památkového se však jednalo o ústupek. Při poslední rekonstrukci bylo doporučeno rehabilitovat barokní interiér kaple, očistit a obnovit štukovou výzdobu průčelí včetně imitace barokní vápenné omítky zatahované dřevěným hladítkem, zachovat původní dřevěná okna v sakristii s proplétanou barokní mříží, vstupní dveře nahradit kopií barokních masivních dřevěných dveří, vybourat dělící stěny v kněžišti, odstranit obklad kruchty a podhled v sakristii, nahradit stávající dlažbu za kamennou a dveře do sakristie nahradit dřevěnou atypickou zárubní s dveřmi evokujícími barokní tvarosloví. Vytvořením projektové dokumentace na „regeneraci hřbitovní kaple sv. Rodiny v Odrách“ byl pověřen Ing. Karel Grygera, nečekané objevy však nejen výrazně pozměnily původně plánovanou dobu realizace od 15. července 2015 do 31. prosince 2015, ale také navržené úpravy, motivované snahou dát interiéru vzdušnost klenutých sakrálních staveb. Předpokládalo se totiž, že plochý strop vznikl ze snahy o úsporu nákladů v době její realizace. Nový stavební zásah měl spočívat ve zřízení klenutého zastropení kaple s využitím ramenátů krovové konstrukce. Plochý strop byl vzhledem k masivnímu napadení dřevokazy v havarijním stavu. Problematická byla také statika stavby. Čelní štít se vykláněl do silnice a sakristie byla od vlastní kaple oddělena spárou.

IMG 9588

Obnova kaple byla zahájena v létě 2015. Nejprve došlo k nečekanému odhalení roubené konstrukce, jež byla dle dendrologického a mykologického průzkumu v havarijním stavu vzhledem k silnému napadení dřevokaznými houbami a dřevokazným hmyzem. Vzhledem k památkovým hodnotám bylo nutné konstrukci zachovat, byť většina trámů musela být zhotovena nově s důrazem na dodržení tradičních postupů při jejich opracování. Pod podlahou byla nalezena původní dlažba v podobě velkoformátových štípaných břidlic, jež byla v novém provedení rovněž obnovena. Sondy na stěnách objevily fragmenty obou bočních oltářů, jež byly po celoplošném odkryvu konzervovány a restaurovány Mgr. art. Filipem Menzelem, restaurátorem nástěnných maleb s licencí ministerstva kultury. Při odstraňování rákosového stropu narazili dělníci na malbu prkenného stropu, jež byla v překvapivě dobrém stavu. Přestože byla na několika místech vlivem vlhkosti, dřevokazného hmyzu, hub a plísní destruována, její odkryv na ploše celého interiéru byl jednoznačně nejvýznamnějším objevem, vyžadujícím změnu celého projektu. Vzhledem k tomu, že nebylo možné restaurovat strop in situ, došlo po označení všech jeho částí k sejmutí jednotlivých dřevěných prken podbití a převezení do restaurátorské dílny, kde na něm pracovali akademičtí malíři a restaurátoři Petr Stirber a Romana Balcarová. Desky byly znovuosazeny již ve staticky zajištěném objektu, staženém předepjatými lany. S rehabilitací kaple došlo rovněž k odstranění laťkového obložení kůru, jenž byl postaven vzhledem k stavu nosných konstrukcí nově, restaurování se dočkal také varhanní pozitiv včetně samostatných měchů. Práce provedl varhanář Martin Tvarůžka z Bílovce.

Díky uskutečněné obnově hřbitovní kaple sv. Rodiny, slavnostně otevřené na konci října roku 2016, znovuožila krása původní barokní výzdoby, jejíž existenci téměř nikdo nečekal. Město Odry tak získalo památku, jejíž intaktní slohová výzdoba, způsob jejího provedení, ale také nalezení a obnovení má jen málo paralel i v širším okolí.

Autor: Adam Hubáček

Použitá literatura a nepublikované zdroje:

GAVENDOVÁ, Marcela – KOUBOVÁ, Marta – LEVÁ, Pavla. Kulturní památky okresu Nový Jičín. Seznam nemovitých kulturních památek. Nový Jičín – Ostrava 1996.

GRŮZA, Antonín – GORYCZKOVÁ, Naďa – MOKRÝŠOVÁ, Gabriela. Stavebně historický průzkum hřbitovní kaple sv. Rodiny v Odrách (původní kostel). Ostrava 1997.

BALCAROVÁ, Romana. Restaurátorský záměr. Dřevěný malovaný strop s výjevy Korunování P. Marie a Sv. Trojice z hřbitovní kaple sv. Rodiny v Odrách. Opava 2015 (nepublikováno).

GRYGERA, Karel. Stavba „Regenerace hřbitovní kaple sv. Rodiny v Odrách“. Opava 2015 (nepublikováno).

MENZEL, Filip. Restaurátorský průzkum vnitřního pláště hřbitovní kaple sv. Rodiny v Odrách. Město Albrechtice 2015 (nepublikováno).

BUCZKOVÁ, Alena. Otevření kaple sv. Rodiny. Oderský zpravodaj, listopad 2016, s. 5.

 
ngimg0