ngimg0

logo

PANSTVÍ

panstvi

Od Šternberků k Fürstenberkům

V roce 1374 se Albert ze Šternberka, majitel oderského panství s doktorátem z teologie a současně děkan olomoucké kapituly a pozdější biskup v pomořanském Zvěřínu (Schwerin), společně se svým synovcem Petrem rozhodli darovat právo odúmrti jedenácti vsím rozloženým kolem vznikajícího města Oder. Obyvatelé vesnických komunit roztroušených na návrších a svazích kolem oderského hradu, odděleni od sebe potůčky a lesy, jimž začali později říkat Suchý, Čermenka, Kotel, Černý či Dubový les, tak měli dle této listiny svůj domov ve vsích Pettersdorf, Hinczicz, Dobeswald, Lutzka, Jacobsdorf, Hermansdorf minor, Tassendorf, Camenetz minor, Villa lupus major a Villa lupus Minor. Cesta k obrazu vrcholně středověké vesnice, jejímu hospodářskému zázemí, společenské hierarchii, sociálním vztahům, kolektivní identitě obyvatel i anomáliím tuto identitu narušujícím představuje poměrně obtížný úkol. Během tohoto putování dějinami si nevystačíme pouze s několika dochovanými listinami či relikty pramenů diplomatického charakteru, ale musíme naslouchat i archeologům. Mnohem snazší je cesta do mělčích vrstev historie, kde se můžeme opřít o množství archivních pramenů, které nám umožní mnohem jistější pohyb v dávném časoprostoru zaniklé agrární kultury a poskytnou údaje k hlavním aktérům příběhů jednotlivých vesnických komunit. Vedle urbářů či gruntovních knih můžeme od 18. století počítat s prameny katastrálního charakteru, které nám i přes určitá úskalí dávají nahlédnout do každodenního života na oderském venkově v době raného novověku.


Prameny Karolinského či Josefského katastru mapující život na vesnici na vrcholu a sklonku barokního období, či elaboráty komisařů oceňovacích komisí shromažďujících informace pro vznik stabilního katastru nám nabízejí různé způsoby čtení. Dochované archivní texty zohlednily každé pole, zahradu, louku, les, houští či pastvinu a kromě sondy do sociálních vztahů a společenské struktury vesnického života přináší rovněž cenné informace o proměnách historické krajiny oderského venkova. S ohledem na skutečnost, že vyprávěcí prameny (kroniky, osobní záznamy) byly ještě na počátku 19. století ve vesnickém i nadále převážně negramotném prostředí spíše výjimkou, musíme kromě zeměpanských komisí hledat alternativní zdroje informací o vesnických domácnostech v archivním dědictví vrchnostenských kanceláří. Do života ve vesnických chalupách a gruntech oderského panství na sklonku baroka a na prahu dlouhého 19. století lze nahlédnou například prostřednictvím dochovaných pozůstalostních spisů či zápisů v gruntovních knihách. Soubor dokumentů dochovaný z konkrétních pozůstalostních řízení nás informuje nejen o osobních motivacích jednotlivých vesničanů, ať již movitějších sedláků, chalupníků či vdov, ale umožňuje nám sledovat i chování rodinných příslušníků po smrti odkazujícího. Svatební smlouvy či záznamy v pozemkových knihách umožňují další z možných pohledů do každodenního života vesničanů oderského panství. Zejména svatební smlouvy představují texty odhalující osobní svět jednotlivce, jeho motivace a přání, a konečně možnosti jejich naplnění v kontextu rodiny či vesnické komunity spoutané po generace předávanými tradicemi prorůstajícími celé agrární společenství. Chtěli bychom tímto způsobem alespoň naznačit alespoň několik možných cest, po nichž se při studiu života na oderském venkově můžeme pohybovat.

ngimg0