ngimg0

logo

ZEMĚ

zeme

Kravařsko: lidé, země, kultura

V roce 1817 vydal litoměřický rodák, pozdní osvícenec a zanícený sběratel folklórních fenoménů Joseph Georg Meinert u vídeňského nakladatele Friedricha Christopha Perthese první svazek svého díla Fylgie. Jeho originální sbírka lidových písní zvala německé čtenáře habsburské monarchie do Kravařska. Země mezi horami, země podél řeky, země překračující historickou hranici Moravy a Slezska. Otevřená krajina položená podél horního toku Odry sevřená pohořím Nízkého Jeseníku a předhůřím Beskyd představovala pro duši stále silněji čerpající z romantismu jeviště takřka momumentálních rozměrů. Výjimečnost tohoto prostoru nespatřoval v rozloze, spíše naopak. Na poměrně malé ploše nalezl semknuté společenství převáženě vesnických komunit, jejichž jazyk, tradice, víra a v ztah k minulosti byly formovány staletým stýkáním a potýkáním s okolním slovanským etnikem.

Nejen obrazový doprovod, ale i hlavní idea celé knížky svědčí o dokončené proměně pozdně osvícenské duše a jejím příklonu k romantismu. Kánon romantické krajiny zvěčněný v titulní litografii je pozváním do hlubokého hvozdu, na jehož kraji drží stráž rozložitý dub.


Drobné temné lístky zbarvené tiskařskou černí se klenou jak mohutný baldachýn nad průzorem do otevřené krajiny, na jejímž horizontu se prudce zvedá vysoký zvrásněný sráz. Téměř neodmyslitelně patřily do romantických představ krajiny rovněž opuštěné stěny rozpadajícího se hradu. Ten se vypíná na jeho hřebeni. Skutečným aktérem výjevu zde zůstává mohutná harfa ospale se opírající o kmen dubu.

Joseph Georg Meinert přišel do Kravařska poslouchat zdejší lidi a zapisovat jejich písně, v nichž tušil příběhy spojující jeho současníky s duchovní tradicí dávného společenství. Především mezi německými vesničany na Kravařsku byl svědkem událostí, jejichž nedílnou součástí byly hudba a tanec odkazující svou archaickou čistotou k zapomenutým dobám pohanského dávnověku. V Kravařsku objevil ztracený svět uchovávající pradávné dědictví a v tradicích zdejších sedláků původní otisky předkřesťanských mýtů. V přítmí během zimních přástek za klapotu kolovratů nebo v záblescích červnových svatojánských ohňů poslouchal Meinert zpěvy a vyprávění kravařských sedláků, kteří tak nevědomky ve svém folklóru uchovávali fragmenty pradávného eposu. Jak sám autor uvedl v úvodu, v době, kdy byly domácí listiny roztroušeny nebo zničeny a znavené vzpomínky byly překryty tragickými událostmi třicetileté války, zdejší „gotickou“ půdu zbarvila krev Švédů a Španělů, pouze Kravaři uchránili v těchto bouřích svůj nejušlechtilejší majetek a symbol – svou řeč. Po dvou letech práce vydává Meinert svou knihu, jejímž strážcem zvolí Fylgie, mýtické bytosti skandinávského dávnověku. Tito v původní mytologii strážní duchové lidí, provázející jednotlivce od narození do smrti, se dle Meinertových vzpomínek pohybovali rovněž ve vyprávěních kravařských sedláků. Nyní tito strážní duchové („Schutzgeister“) hlídali nashromážděný poklad kravařské lidové slovesnosti.

Přijměte tedy toto „herderovské“ či „grimmovské“ pozvání k studiu Kravařska, které k nám promlouvá z doby rozhraní, pozdního osvícenství a romantismu. Nezačínáme tedy, jak by se mohlo na první pohled zdát, odprostřed. Vyprávění o Kravařsku zahajujeme ve chvíli, kdy se začal rodit jeho fenomén zachycený v prvních etnografických deskripcích kulturní, jazykové a národnostní svébytnosti tohoto rozlohou malého území. Vědomá reflexe vlastní odlišnosti vyburcovala k badatelské činnosti i další muže.

 Souběžně s prací profesora Meinerta vzniká v moravském Fulneku sbírka Lidových písní z Kravařska (Volkslieder aus dem Kühlandl) zdejšího kronikáře, polyhistora a notorického písmáka Felixe Georga Jaschkeho. Na rozdíl od Meinertova vědeckého předporozumění je Jaschkeho „neškolený“ obraz Kravařska mnohem bezprostřednější. Jeho klíčová práce zamýšlená původně jako kronika rodného Fulneku (Fulnecker Sammelbuch oder Quodlibet) se časem rozrostla v nepřetržitou monografii o 13 svazcích s neuvěřitelnými 20 000 stranami foliového formátu – v dílo věnované dějinám celého regionu.

ngimg0